Tento pěchotní srub je po stavební stránce typickým představitelem čs. těžkého opevnění z let 1936–1938. Jde o srub oboustranný, dvoukřídlý, dvouzvonový, s jedním nadzemním a jedním podzemním patrem – jeden ze šesti těžkých objektů, které se na jižní Moravě podařilo v roce 1938 vybetonovat.

Stavěla jej pražská stavební firma Konstruktiva a. s., betonáž proběhla ve dnech 12. až 17. září 1938. Množství betonové směsi použité při stavbě srubu činilo 1 430 m3, stěny mají tloušťku až 225 cm, stropní deska 200 cm. Odolávat měl zásahům dělostřeleckých granátů až do ráže 24 cm. Do konce září roku 1938 se objekt nepodařilo kompletně dokončit, nebyl tehdy ani vyzbrojen a obsazen stálou osádkou.

Původní výzbroj srubu by po jeho dokončení tvořily dva protitankové kanóny ráže 47 mm spřažené s těžkým kulometem, dvě dvojčata těžkých kulometů a šest lehkých kulometů. Hlavní výzbroj objektu sloužila k palebnému krytí a podpoře jeho sousedů a postřelování systému překážek proti tankům a pěchotě, které objekty obklopovaly a přehrazovaly terén mezi nimi. Okolní objekty pak palebné krytí opětovaly. Tím se vytvářela velmi koncentrovaná palebná přehrada, znemožňující pohyb útočníků na bojišti.

Během okupace došlo k vytržení střílen hlavních zbraní, jinak srub výrazněji poškozen nebyl. Teprve v roce 1948 tento objekt pro armádu zcela dokončila znojemská stavební firma Ing. Růžička.

O rok později zde armáda osadila nově vyrobené pancéřové zvony, každý z nich má hmotnost téměř 21 tun a pancíř o tloušťce 200 mm. V roce 1951 srub částečně vybavila a v roce 1960 přezbrojila dvěma novými protitankovými kanóny ráže 85 mm vz. 44/59.

Ještě v 90. letech minulého století v něm speciální jednotka využívala při svém výcviku řadu původní pevnostní výbavy z konce 30. let minulého století, jako například lafetaci zbraní, lehké kulomety vz. 26, těžké kulomety vz. 37, uzávěry střílen, výstroj pancéřových zvonů apod.

Osádku – podle záměru z roku 1938 – mělo tvořit 35 vojáků, v letech 1960 až 1999 (kdy Armáda České republiky srub definitivně opustila) se počítalo s 28 vojáky.

Od roku 2009 probíhá péčí Klubu vojenské historie „ROTO Chvalovice“ rekonstrukce srubu do stavu ze 60.–80. let XX. století.

Martin Ráboň (Autor textu)