Hranice mezi Československou republikou a Rakouskem byla považována za relativně bezpečnou, proto zde bylo (podle opevňovacího programu gen. Husárka) od r. 1936 stavěno pouze lehké opevnění vz. 36 a o rok později lehké opevnění vz. 37 (řopíky). Těžké opevnění na jihu Moravy nemělo být zatím budováno. Po obsazení Rakouska hitlerovským Německem v březnu 1938 se ale priority v opevňovacím programu změnily. V květnu 1938 byla na jihu Moravy zadána výstavba těžkého opevnění – pěchotních srubů. Do stávající již dokončené linie lehkého opevnění tak byl dodatečně včleněn i oboustranný samostatný pěchotní srub MJ-S 4 „Zatáčka“. Jeho palebné úkoly a charakter terénu si vyžádaly jeho umístění v bezprostřední blízkosti týlové stěny lehkého objektu vz. 37 (A-160).
Tento řopík byl proto včleněn do 4 metry silné kamenné rovnaniny a zemního násypu, což představovalo zához objektu chránící čelní stěnu před přímou palbou nepřítele. Zához ovšem vznikl až po reaktivaci těžkého opevnění po r. 1948 v souvislosti s dostavbou pěchotního srubu. Na jižní Moravě stojí tedy prokazatelně jediný objekt československého těžkého opevnění (ze všech vybudovaných na území někdejšího Československa), který má dodnes ve svém záhozu u čelní stěny zakomponován objekt lehkého opevnění.
Za použití textu Bohuslava Kachlíka a textu z knihy Utajené pevnosti – Čs. opevnění z let 1936 – 1938 na jižní Moravě sestavil Zdeněk Farkas
